Tokio – památky, zajímavosti, co vidět

Asie

Vždycky jsem si myslela, že Tokio je rušné město plné smogu, špíny a pochmurné atmosféry, opak je však pravdou. Tokio mě přímo okouzlilo, v první řadě je zde opravdu spousta krásných starobylých chrámů, ke kterým se váže zajímavá historie.

Dále je zde krásně čisto, nikde na ulicích ani v dopravních prostředcích nenajdete ani smítko, ale hlavně Japonci jsou extrémně milí, přívětiví a nápomocní cizincům. I když je pravda, že jJaponci v angličtině zrovna neválí, tak se za každé okolnosti snaží cizinci pomoc zorientovat se a navigují rukama nohama.

Jeden pán šel s námi dokonce skoro 15 minut pěšky, úplně jiným směrem než měl namířeno, ke Government building abychom tam trefili, protože nevěděl, jak nám to anglicky vysvětlit. V Tokiu jsme strávili skoro 3 celé dny a v následujících řádcích se budu snažit popsat to nejzajímavější z toho, co jsme navštívili.

Imperial Palace

Na Imperial palace jsem se těšila snad nejvíc, nedošlo mi však, a nikde jsem si ani nepřečetla, že se k němu vůbec nesmí. Slavná fotka královského paláce je pořízena z takového rozlehlého prostranství, které se nachází v podstatě hned u hlavní silnice vedoucí přímo od centrální vlakové stanice v Tokiu.

Celou dobu jsem doufala, že se dostaneme dovnitř a uvidím ho víc z blízka. Jeden den byly otevřené zahrady kolem paláce, protože byl plný květ sakur a Japonci to mají jako svátek. Chodili jsme tedy v areálu kolem paláce, ale k paláci samotnému nás vůbec nepustili. To tedy bylo pro mě trochu zklamáním, ale to byla snad jediná věc, tak honem k těm pozitivnějším.

Gyoen National Garden

První den v Tokiu jsme vyrazili do zahrad, protože jsme byli celí natěšení na sakury. Zahrady jsou opravdu rozlehlé a sakury byly úplně okouzlující. Protože byla zrovna neděle, tak zde bylo i spousta místních, relaxujících na dekách pod sakurami.

Ostatní přítomní Japonci se bavili děláním selfíček s každou sakurou v parku. V zahradách se dají také koupit místní sladkosti, jako například mochi, nebo rýžové knedlíky v sladké sójové omáčce. Vstupné do zahrad bylo cca 200 Y.

Meiji Shrine

Chrám Meiji Jingu byl postaven na počest císaře Meiji a císařovně Shoken a nachází se v centru Tokia jen kousek od stanice Harajuku. Tento chrám patří k těm novějším, protože byl při 2. světové válce zničen a znovu vystavěn, to mu ale vůbec neubírá na osobité atmosféře, je to totiž jeden z nejoblíbenějších chrámů pro místní obyvatele.

V Japonsku jsou před vstupem do každého chrámu fontánky různých tvarů a designů, kde si místní omývají ruce aby se očistili, funguje to dost podobně jako v Čechách se svěcenou vodou v kostele. Chrám Meiji Jingu obklopuje rozlehlý areál zahrad, kde je i čajová zahrada a do celého areálu vede hned několik vstupů, s typickými japonskými branami, tzv. Torie.

Tsukiji market

Největší rybí trh na světě. Najdete tu široký výběr čerstvých ryb a mořských plodů. Od 5 hodin ráno tu také probíhá aukce rybího masa a porcování těch největších tuňáků. Na tuto podívanou se však dostane jen velmi omezený počet návštěvníků. Je tu také spousta stánků, kde lze ochutnat různě připravené ryby, sushi a spousta druhů zeleniny.

Yasukuni-jinja shrine

Druhý den jsme se podívali k zdánlivě nevýrazné a hodně opomíjené svatyni Yasukuni. O jeho historii není sice moc psáno, zjistili jsme ale, že je zasvěcena vojákům a civilistům, kteří zemřeli v boji za japonského císaře.

Vchod do areálu je opět označen obrovskou bránou torii, za níž na křižovatce přístupových cest tyčí velká socha samuraje. Atmosféra této svatyně byla opravdu příjemná, ve vzduchu poletovaly okvětní lístky sakur a vonělo kadidlo, také tam nebylo tolik turistů, což jsme opravdu uvítali.

Shibuya

Další nej, tentokrát je to největší křižovatka světa. Po této křižovatce sice ve špičce projde až 3 000 lidí, takže je to trochu mačkanice, ale má to něco do sebe.

Přečetli jsme si v průvodci, že jeden z nejlepších výhledů na rušnou křižovatku je z protějšího Starbucks, tak jsme toho využili a dali jsme si matcha frappuccino, což byl opravdu super nápad. Příchuti matcha tea jsme při našem pobytu v Japonsku doslova propadli.

Asakusa shrine

Jak se říká, to nejlepší na konec. U tohoto chrámu jsme byli až úplně nakonec, byli jsme trochu v časovém presu, a tak jsme mysleli, že ho vynecháme, ale ještě že jsme to stihli. Pro mě to bylo úplně nejvíc okouzlující místo v Tokiu. Ve čtvrti Asakusa je hromada malých krámků s různými dobrotami, suvenýry, kimony a vším možným.

Při procházení těchto krámků narazíte na velkou honosnou vstupní bránu k tomuto chrámu. Na rozdíl od ostatních chrámů, které jsme zatím navštívili, je tady velký červený lampion, se kterým jsem se taky musela vyfotit.

V areálu chrámu je také pagoda, což je vysoká několikapatrová budova v klasickém japonském stylu. U tohoto chrámu jsme také zrovna chytli západ Slunce, tak asi i to na mě tak zapůsobilo, že se mi tam tolik líbilo.

Všude tam také chodily místní dívky převlečené za geishi, později jsem zjistila, že potkat opravdovou geishu je vzácnost a že všechny tyto dívky tedy nejsou opravdové geishy.